Sokol Radomyšl Sokol Radomyšl

HC Sokol Radomyšl

 

p1080800 p1080803 p1110550 myslivec-penicka-bouska-major dsc_0338_0 dsc_0339_0

www.huboukezdi.cz

Tak jsem se konečně dostal k tomu, abych napsal pár řádek o dlouho očekávaném derby s HC Strakonice. Na začátek se asi sluší připomenout, že týden před derby se naše rudá mašina vydala pozorovat památky UNESCO do Telče a při té příležitosti se zastavit na zimním stadionu a sehrát další zápas v KHL. Po počátečním vedení 3:0 už v 8. minutě, kde na skupince začaly padat hlasy jako: To bude třicet a přineste někdo basu, ať nám to tak rychle nejezdí se nějak brankostroj zadrhl a nakonec jsme byli rádi, že jsme v powerplay soupeře dali góla na 5:3. Když jsem se našeho župního náčelníka zeptal, kde se stala chyby, jen pokrčil rameny. Asi se někdo nestihl vrátit z prohlídky města.

SK Telč – TJ Sokol Radomyšl 3:5 (1:3, 2:1, 0:1)
Góly a nahrávky: 
14. Šebesta (Berka), 24. Jak. Prášek (J. Šťastný), 34. Koreš (J. Šťastný, Jak. Prášek) – 6. Slavík, 6. Burkoň (Jungbauer), 7. O. Gába (Hovora, P. Procházka), 29. Slavík (P. Procházka), 60. Hovora.
Rozhodčí: Hamr – Bušta, Soukup.
Vyloučení: 6:4, navíc Šebesta (Telč) 10 minut, Berka (Telč) 10 minut + do konce.
Využití: 0:0.
V oslabení: 1:0.
Diváků: 210.
SK Telč: A. Havlík (6. Pejcl) – Šebesta, Tušer, J. Šťastný, T. Havlík, P. Prokop, Lupač – Smejkal, Sokolík, Berka, Kret, Taras, Kotrba, Šalanda, Jak. Prášek, Šejba ml. Trenéři Josef Prášek a Pavel Podolský.
S. Radomyšl: Kafka – Burkoň, Pěnička, Kozák, P. Procházka, Vejda, R. Volf ml. – Slavík, Jungbauer, Kala, Strnad, Hovora, O. Gába, Jiřinec, Rod. Trenéři Radek Hovora a Zdeněk Javůrek.
Hráno 22. října.

 

To dlouho očekávaný zápas se Strakonicemi, to bylo jiné kafe. Po Radomyšli bylo transparentů jak na prvního mája, v hospodě se utužovala parta na fandění dvojitou dávkou francouzských brambor (pravda jistí vetřelci dostali v místnůstce za kuchyní pohankovou kaši) a všichni čekali na posvátný den D. V sobotu bylo všechno naladěno, diváků přišlo, jako kdyby hrál Boston s Torontem (Kluky:Hrejkovice) a mohlo se začít. Vůni připravovaných kuřat přebil hned na začátku vrcholný zážitek, kdy personální vedoucí Gábič, ničeho zlého netuše, praštil v 53. vteřině do puku a než jsem stihl cokoliv nadiktovat mému stenografovi, dal gól. Naše nadšení neznalo mezí. Ve čtvrté minutě se naše třetí lajna dostala pod takový tlak, že i plecko na houbách v tlakovém hrnci (cocotte-minute) se muselo cítit jako v solárku. Káva v brance předváděl zákroky, jak na olympiádě, mistrovství světa finále Stanley cupu dohromady a tribuny po několika zahučeních vyvolávali: Káva na hrad. Vyvolávání skončilo v 7. minutě, kdy se k puku dostal hospodský záškodník v dresu soupeře a vyčerpán pohankovou kaší a nevěda co s pukem, jal se vystřelit někam směrem na na našeho gólmana. Ten sice předvedl zákrok jak na paralympijských hrách v roce 1908 v Mezohegyösi, ale nestačilo to. Puk se se za mohutného vřískotu hostujících fans došoural až do branky. Po vyrovnání jsme dostali šanci na přesilovou hru a málem jsme mohli slavit poté, co jsme se dostali jednou z našeho obranného pásma. No a když Strakonice dopadly při své přesilovce podobně, tak se až do 18. minuty nic nedělo. No a to co se událo bylo, že jsme dostali gól. Do dneška si nějak nemohu uvědomit, jak se po objetí brány hostujícím hráčem téměř z nulového úhlu do té naší dostal. Asi se proti nám spikla dvaatřicátá vyšší instance a elementálové nám nebyli nakloněni. Do druhé třetiny naši koučové zpřeházeli formace a bylo to znát. Vletěli jsme na hosty jako brhlík do hnízda, naším aktivním pohybem jsme donutili soupeře k chybám, ten vůbec nestíhal a netrvalo dlouho a hráli jsme v oslabení 3:5. Naštěstí se s ním strakoničtí vypořádali se ctí, alespoň jednou se dostali do útočného pásma. Hned po návratu z trestné lavice se dostal do samostatném úniku Vejdys a tváří v tvář hostujícímu gólmanovi vyprášil plastrón. Asi si zapomněl doma brýle nebo se lekl gólmanova jména a myslel si, že má kozlici (to je broková zbraň, kdy jsou obě brokové hlavně uloženy nad sebou -pozn. autora).  Měli jsme přehršle šancí. Patrik Březina v nájezdu 2:1, Pavel Procházka na pozici hrotového útočníka (tzv. hroťáček) v nadějné pozici mezi kruhy trefí hostujícího gólmana do makovice, asi aby se mu rozsvítilo. Otázka je, jestli nemělo být zhasnuto. Hráči hostí se uchýlili na chvíli k taktice tokající mamby černé, kdy se po každém projetí našeho hráče kolem v menší vzdálenosti než 2 metry vrhli teatrálně na zem a předstírali vyčerpání. Rozhodčí jim na to naštěstí neskákal a tak jsme mohli dát ve druhé třetině 2 góly a to Vojtou Markem po dorážce na brankovišti a Pavlem Procházkou, který si vzpomněl na svá nejlepší léta v nahrávacím studiu s rohy na hlavě a neomylně zavěsil. Na konci druhé třetiny jsme dostali také my šanci hrát přesilovku 5:3 a i když jí protnula přestvávka mezi třetinami, byl dost dlouhá na to, abychom dali nějaké góly a dostali se do trháku a bylo po zápase. Při jejím zahájení přišlo vrcholné číslo našeho gólmana, kdy po faulu hostujícího hráče měl rozhodčí možná 30 vteřin zvednutou ruku a čekalo se, že náš gólman vyjede z brány rychlým skluzem a umožní šestému hráči zapojit se do hry. Bohužel, v tom osudném momentě se Káva v brance rozhodl, zacvrnkat si  kuličky do důlku, který vznikl po zaseknutí brusle do ledu jedním z hostujících hráčů. No a tím pádem neslyšel bouření tribun a halekání spoluhráčů a než se vzpamatoval, bylo po výhodě. Jenže jak to tak bývá, i přes některé šance jsme přesilovku nevyužili, soupeř se otřepal jak vorvaň po spolknutí krakena a bylo zle. Z naší hry se vytratila lehkost a dostavila se křeč. Po individuální chybě v naší přesilovce ujel hostujícící hráč a na rozdíl od těch našich svůj nájezd proměnil 3:3. A bylo ještě hůř. V našem oslabení jsme dostali další branku a rázem jsme prohrávali 3:4. No a protože jsme nebyli schopni s tím stavem něco udělat, došlo na nejhorší a to na naše power play. No a protože přesilovky byly v tomto zápase naší oblíbenou činností (mohli jsme si odpočinout v našem obranném pásmu), přišli jsme na útočné modré o puk a hostující hráč ujížděl sám na zcela prázdnou branku. Ze dvoumetrové vzdálenosti zvolil střelu na bližší tyč, těsně pod víko, protože si chtěl být jist úspěchem, neboť v této části branky je řidší vzduch. To kdyby náhodou střela neměla razanci. Jenže to s ní přehnal a výsledkem bylo trefené břevno a puk v ochranné síti. Tímto uděluji hráči hostí titul dřevák století s vyšším bodovým ohodnocením, než památné selhání Patrika Štefana v NHL. Táta by mu měl tomuto hráči vysvětlit, že góly platí i po zemi a že se má rozvlnit síť v brance a ne za bránou. Jenže po tomto selhání nepřišlo potrestání jako v památném zápase NHL z hole Aleše Hemského. Opět jsme přišli na modré o puk a pohanková kaše nám dala gól do prázdné brány. Tomu už to na Křenovce vysvětlili, jaké góly platí. Příště dostane hrachovku.

TJ Sokol Radomyšl – HC Strakonice 3:5 (1:2, 2:0, 0:3)
Góly a nahrávky:
 1. O. Gába (Hovora), 29. V. Marek (P. Březina), 35. P. Procházka (Hovora) – 6. Dlouhý (L. Bednařík), 18. P. Šebesta (Ruda), 51. P. Šebesta (M. Hrubý), 52. P. Šebesta (D. Kovář), 60. Dlouhý (L. Bednařík).
Rozhodčí: Macák – Smrž, Kubíček.
Vyloučení: 8:3, navíc O. Gába (Radomyšl) 10 minut.
Využití: 0:3.
Diváků: 429.
S. Radomyšl: Kafka – Burkoň, Pěnička, P. Procházka, Kozák, Vejda, R. Volf ml. – Slavík, Kašpařík, Šimoník, Fr. Bárta, Hovora, O. Gába, V. Marek, Jungbauer, P. Březina. Trenéři Radek Hovora a Zdeněk Javůrek.
HC Strakonice: Myslivec – M. Hrubý, Jar. Hřebíček, D. Kovář, M. Všetečka, J. Srb (41. D. Škoda), Topinka – P. Řehoř, P. Šebesta, Ruda, Samohejl, L. Bednařík, Dlouhý, Křenek, M. Müller (41. J. Švec), P. Srb. Trenéři Milan Řehoř a Stanislav Kašpar.
Hráno 28. října.

Informace o článku

Datum
31.10.2017

Autor
Homér

Kategorie

Comments are closed.