Sokol Radomyšl Sokol Radomyšl

HC Sokol Radomyšl

 

p1080780 p1150977 roman-sulcik-dal-branku-jakubu-myslivecovi dsc_0330_0 dsc_2916 p1110888

Dva body jsou lepší než jeden ..

Řekl po skončení zápasu ředitel jedné nejmenované společnosti, který seděl vedle mne a měl naprostou pravdu. Ale pěkně od začátku. O prodlouženém víkendu, kdy čekaly naší squadru rosu 2 zápasy, jsem byl navštívit ten druhý proti týmu z Vimperka. Ještě že jsem nebyl v pátek v Humpolci, protože takovou ostudu co jsme tam udělali, bych asi rozdýchával víc, než spořádaný steak á 500 g. Dostali jsme tak nějak asi přibližně 9 gólů, kdy náš gólman dostal ze 3 střel v první třetině 4 góly, dali jen jeden a pravděpodobně jsme to nevyhráli. Asi chyběl kousek štěstíčka. No nic. Doufám jen, že si naši plejeři vezmou z tohoto debaklu ponaučení a do dalších zápasů vstoupí lépe a radostněji.

Šanci měli hned druhý den, kdy do písecké rolba arény dorazil tým Tryskáčů z Vimperka. Do zápasu jsme nastoupili s odhodláním odčinit potupu z předchozího dne a od první minuty plnit taktické úkoly hrajícího trenéra a nehrajícího kapitána. V šatně při udílení taktických úkolů byl ale pravděpodobně hluk, protože první 2 minuty jsme se nedostali z pásma a jen důsledná práce holí našich obránců, když se o ní dobře opírali a výkon gólmana, odhodlaného odčinit včerejší porážku za cenu položení vlastního života, nás ochránily od pohromy. Náš tým se pak pomalu dostával do zápasového rytmu. Nejprve jsme se dostali k červené čáře, kde jsme namlsali soupeře pár nešťastnými přeskočeními puků našich hokejek, aby si myslel, že jsme štěstí nechali na toaletě, aby se v páté minutě jako blesk z čistého nebe zjevil před hostujícím gólmanem Kouty, který svůj nájezd zakončil jako nezkušený panic o svatební noci: sice mezi nohy, ale zapomněl sundat nevěstě silonky. Takže nic. Další šance měli Šíša, Hovy a já nevím kdo ještě, aby v 8. minutě Pavlas proměnil svoji hokejku v mačetu tygra z Mompračemu a přešvihl s ní soupeřovi ruce i s kořenem. Po zásluze šel pykat na hanbu. Z našeho oslabení uplynulo pár vteřin, kdy si soupeř udělal z našich bránících nešťastníků kosmonauty pracující v otevřeném vesmíru, nemající lano k připoutání k mateřské lodi a hostující hráč Paule číhaje za bukem u pravé tyče zasunul puk za naší brankovou čáru! Tak tuto nikdo nečekal. Otřepali jsme se ale jak drahej pes po procházce v mlze a šlápli jsme do pedálů. Několikrát jsme obrali soupeřovy nebohé obránce o touš a řítili se na jejich gólmana, ale výsledkem bylo buď vyfouknutí vzduchu mezi plastrónem a tělem hostujícího gólmana nebo přidělání šmouh na celkem nových mantinelech píseckého zimního stadionu. Šancí bylo na 5 zápasů, když jsme se i několikrát pokusili o závar před soupeřovou bránou a chtěli jsme jakýmkoliv způsobem došťouchat puk za soupeřova gólmana. Výsledkem ale byl tak maximálně vývar, kdy se nám rozvařili oblíbené játrové knedlíčky na hrachovou kaši. V nějaké 16. minutě signalizoval rozhodčí vyloučení jednoho z hostujících hráčů za podražení Petra Kici, ten ale po odpískání udělal ohromné gesto, kdy u rozhodčího faul odvolal, čím si vysloužil ovace od zaplněných domácích tribun a úder paličkou do bubnu navíc od soupeřových bubeníků. Soupeř poté nevěděl kam dřív skočit, valil se na něj jeden útok za druhým a zřídkakdy se dostal červené čáře. A než jsme se nadáli, prohrávali jsme 0:2. Soupeř z čirého zoufalství vypálil z dálky na našeho gólmana, ten nic zlého netuše vyrazil puk na zadní mantinel, ten se odrazil zpět a protože asi hledal puk pod stropem haly, nevšiml si, že cestou zpátky zvolil puk trajektorii přesně před branku, kde čekal soupeř a pohodlně zasunul. Propadl jsem čirému zoufalství v jeho nejbrutálnější podobě a snědl bych i čepici, kdybych jí měl. Ve 22. minutě nám všem zatrnulo, protože se Píďa ve snaze zabránit ohrožení naší branky na obranné modré, dostal do střetu s hostujícím obráncem a trošku mu učesal pěšinku. Protože ale použil příliš ostrý hřeben a neměl desinfekci, dal mu rozhodčí 2+2 minuty a my začali trnout hrůzou. Musím ale říci, že naše obavy byly liché, neboť jsme soupeři ani nepůjčili puk o dokonce opět Kouty chtěl složit reparát za předchozí svatební noc, ale opět vedle. Napodobit ho chtěl Gábič, u kterého bych předpokládal po narození dcery větší zkušenosti, ale vedl si stejně. Oslabení jsme ubránili. Pak jsme hráli přesilovku, šťouchali jsme puk před brankařem jak kuchařka generála Windischgrätze brambory a pořád nic. Až v čase 27.15 jsme vytryskli radostí, kdy Ondřej Gába nelenil, vypálil ránu, ta trefila asi 7 hokejek hostujících hráčů a puk se došoural kosmickou rychlostí za gólmanova záda. Ještě veseleji bylo v čase 32.26, kdy Ondřej Gába mezi 5 soupeřovými hráči získal puk a v obležení čekal. Čekal, až Petr Kica zjistí, že by z obležení mohla přijít přihrávka a to se vážení přátelé po 2 minutách čekání stalo, načež Petr Kica v ohromné rychlosti během 0,0234 sec zavěsil od kruhů do horní poloviny soupeřovi branky. Byla to taková rána, že kdyby nebyla v brance síť, přistál by určitě puk u Procházků na talíři dětí, když si dávali večeři. Mezitím bylo pár nájezdů hostí a jeden náš neuznaný gól rukou a hromada šancí na obou stranách. To bychom ale nebyli my, kdybychom si nenechali dát opět laciný gól. Propadli jsme ve středním pásmu, soupeř měl nájezd 2 na jednoho a ač se vracející Burky snažil znepříjemnit soupeřovu útočníkovi pozici, dosáhl akorát toho, že se zadýchal. 2:3 do prázdné brány. Naštvaně jsme odcházeli do kabin, ale to nevadí, bylo to jen pro to, abychom do třetí třetiny vlétli, jak Daidalós do jeskyně. Třetí třetinu jsme opět tlačili, aby v její 5. minutě Hovy po nahrávce Gábiče dával do prázdné branky. To byl moment, kdy jsme si řekli: Jo, teď je přejedem! Možná by se to i stalo, ale nějak nám upadly kola a došel benzín nebo co. Já, stojíce za hostující bránou a nemaje brýle bo již špatně vidím, jsem z velké dálky pouze odhadoval, že v 52. minutě kdosi z našich hráčů adresoval křižnou přihrávku přes celé pásmo na najetého našeho útočníka do samostatného úniku. Problém byl, že si asi spletl adresu a nahrál přímo hostujícímu hráči mezi kruhy a po několika střelách, dorážkách a já nevím čem ještě došlo k tomu, že jsme opět prohrávali. Já to na tu dálku poznal pouze podle radujících se hráčů soupeře. I když ti se taky mohli radovat z toho, že ukořistili puk. Naštěstí jsme měli našeho hrdinu večera Ondřeje Gábu, který pár minut poté po závaru v útočném pásmu plácl do puku a ten opět po sedmi odrazech zapadl za soupeřova gólmana jako šunka řezníka Špejlíka do vykotlaného dubu. No a protože se už do konce zápasu přes naší snahu nic nestalo, nastalo prodloužení. To je při hře 3 na 3 vabank a tam jsme byli šťastnější my, když při druhém střídání ujel Dan a z úniku neomylně zavěsil. No a jak bylo řečeno, dva body jsou víc než jeden

TJ Sokol Radomyšl – HC Vimperk 5:4 v prodl. (0:2, 2:1, 2:1 – 1:0)
Göly a nahrávky: 
28. O. Gába (Jungbauer), 33. Kica (O. Gába), 45. Hovora (O. Gába, Kica), 62. Jungbauer (Pěnička) – 8. Paule (Binder, Tupý), 18. Fleischman (P. Novotný), 36. Binder (J. Hanzal), 52. Binder (Chaloupka).
Rozhodčí: Flegl – Šperl, Maxa.
Vyloučení: 3:2, navíc J. Předota, J. Horejš (Vimperk) oba 10 minut.
Využití: 0:1.
Diváků: 170.
S. Radomyšl: Kafka – Burkoň, Pěnička, P. Procházka, Kozák, R. Volf ml., Vejda – Slavík, Jungbauer, P. Březina, Kica, Hovora, O. Gába, Fr. Bárta, Šimoník, Koutenský. Trenéři Radek Hovora a Zdeněk Javůrek.
HC Vimperk: Podskalský – Vítovec, J. Předota, R. Sitter, Chaloupka, Tupý, J. Horejš – Jiří Lang, R. Suchánek ml., J. Sitter, Binder, J. Hanzal, Paule, Fr. Bárta, Fleischman, P. Novotný. Trenéři Pavel Předota a Jan Lavička.

Informace o článku

Datum
19.11.2017

Autor
Homér

Kategorie

Comments are closed.