Sokol Radomyšl Sokol Radomyšl

HC Sokol Radomyšl

 

p1080778 p1080780 p1080787 p1110537 p1110551 p1150973

Ještě že tě Slávo mám (e)!

Asi tak, podle oblíbené písně od Petra Koláře, by se dal nazvat článek s komentářem k nedělnímu zápasu s SK Telč. Zešedivěly mi vlasy, zestárl jsem o 50 let a to mi ještě Dymák doporučil, abych si došel k psychiatrovi nebo alespoň pro prášky. Ale po pořadě.

Před zápasem s Milevskem se Sokolíci vyhřívali na prvním místě KHL Tabulky a tak bylo evidentní, že souboj v Milevsku bude velice důležitý pro boj o první příčky. Jelikož jsem se sám nemohl účastnit tohoto památného zápasu, bo jsem neměl vycházky, čerpám jen z údajů tiskové agentury StnerKa, jejichž zástupci na můj dotaz jaké to bylo v Milevsku, odpověděli:Dobré. Zkrátka a dobře jsme vyhráli 1:0 a upevnili jsme si vedoucí postavení na čele tabulky.

HC Milevsko 2010 – TJ Sokol Radomyšl 0:1 (0:1, 0:0, 0:0)
Gól a nahrávka: 
13. P. Březina (Šimoník).
Rozhodčí: Vovčko – Mašek, Maxa.
Vyloučení: 3:8, navíc J. Müller (Milevsko) 10 minut.
Využití: 0:0.
Střely na branku: 39:29.
Diváků: 540.
HC Milevsko: Panec – Štych, Jíška, Hamerle, Čunát, J. Havran, Votruba, T. Hošek – Nevolný, J. Müller, Kořánek, T. Novotný, Suchan, Fořt, T. Bílek, Radosta, Pletka, Sláma, Pouch, Buriánek. Trenéři Emil Švec st. a Luboš Krupka.
S. Radomyšl: Štekr – Pěnička, Burkoň, P. Procházka, Vejda, R. Volf ml. – J. Řehoř, Jungbauer, Stauber, Kica, Hovora, O. Gába, Šimoník, Fr. Bárta, P. Březina. Trenéři Radek Hovora a Karel Mošovský.

Zápas s Telčí, to už byl jiná káva. V nekřesťanském čase v neděli v 18.40 jsme zasedli do místní Rolba arény, abychom sledovali zápas se soupeřem s chvostu tabulky. Vzhledem k tomu, že kolem času začátku utkání byly ze strany soupeřů značné emoce, rád bych jim touto cestou v klidu sdělil to, co jim již bylo řečeno v naší předchozí komunikaci. Sokol Radomyšl je na zimním stadionu v Písku hostem a časy utkání (i tréninků) dostává podle potřeb mateřského IHC Písek. Takže i nedělní zápas jsme museli odehrát tak, aby se nejdříve uspokojily potřeby klubu z Písku a pak teprve přišla řada na zápas s Telčí. Je tedy zbytečné nás osočovat, že to snad děláme schválně. Na zápas jsme se velice těšil, protože podle postavení v tabulce se mělo jednat o snadnou záležitost, kdy hostujícím mladíkům nasypeme do kisny 10 banánů, pojedou domů a já si v klidu vychutnám na tribuně želatinové medvídky různých barev, tvarů, velikostí a chutí od ředitele nejmenované společnosti a možná občas mu řeknu aby se nerozčiloval nebo mu praskne žilka. Začátek zápasu tomu taky tak nějak nasvědčoval. Nastolilo se svižné tempo, zejména díky hráčům hostí, ale v prvních minutách jsme měli jasně navrch, kdy jsme jen počítali, kolik gólů bude přibývat na ukazateli skóre. Ale ouha! Jak to tak bývá, po úvodních šancích Fandy Bárty a Dana Jungbauera se začal projevovat obraz utkání, kdy jsme hráli, tvořili, ale na konci stál vždy vynikající gólman hostí, který chytal jednu šanci za druhou. V naší přesilové hře se nějaké střely (Říha) objevili, ale nic se nědělo ve smyslu skóre. Samostatnou kapitolou byli rozhodčí, kteří od začátku zápasu začali projevovat značnou dávku nepřesností ve hře, kdy například odpískali postavení útočícího hráče v brankovišti, když gólman byl 2 metry mimo, evidentní zakázaná uvolnění se nepískala a slovo ofsajd asi považovali za sprosté, protože je nepískali. Jinak jsme si neodpustili zase spoustu chyb, čímž jsme umožnili soupeři pelášit na našeho hráče v přesile veliké. Zejména elegantní zadovka ředitele skládky v našem útočném pásmu, kterou asi hedal roztouženého hraboše, našla své čtyři adresáty za červenou čárou v podobě hráčů hostí, kteří se nestihli vrátit a v tu ránu jsem měl vlhko ve spodním prádle, jak jsem se orosil. Náš zmar v první třetině vzal na sebe hrající trenér Radek Hovora, který se rozhodl ukončit trápení naší squadry rossoneri a přesným výpočtem trajektorie puku v kombinaci s předtuchou, že brankář bude mít betony na ledě, plácl do puku tak, aby letěl nad ně a kupodivu dal gól.  Neuplynuly ani 3 minuty a z ojedinělé šance hostí bylo vyrovnáno a já chtěl prvně odejít domů. Po dalších propagačních střelách nebo senzačních zákrocích hostujícího gólmana se šlo do kabin za stavu 1:1. Ve druhé půli se nám hra vyrovnala, šance na obou stranách a opět se zase dostali ke slovu rozhodčí. Nepřesná vyloučení na obou stranách (ne, že by vyloučené zákroky nebyly, ale asi dalších 20 nebylo potrestáno) a vrcholem bylo, že jsme dostali gól ze sprostého slova ofsajd a to tam byl soupeřův hráč hodně hluboko. Asi 2 metry. Ke cti mu budiž, že lépe asi ten puk trefit nešlo, protože vymetl všechny pavučiny v rohu  a ještě na druhé tyči. Poté zápas připomínal holomajznu a tak jsem se rozhodl strávit poslední minuty 2. třetiny za oknem u párku. Až tam jsem viděl nadpozemské zlepšení našeho týmu, kdy nepustili soupeře ani na záchod a nejdříve ředitel Šíša doplácal puk do branky jak paní máma koberce a minutu poté Sláva sebral puk v rohu a hákován, podrážen, sekán, nedovoleně bráněn a napaden zúročil zkušenosti z ředitelovi stavby a vybruslivše si na střed, zavěsil. Hned se lépe trávilo! Tam to asi přišlo, tam jsem si řekl, že teď to tam bude padat. To jsem ale ještě nevěděl, co mě čeká ve třetí třetině! Chvíli po začátku po naší chybě bylo srovnáno a minutu nato jsme prohrávali po naší chybě 3:4 a já chtěl jít domů podruhé. A to jsem ještě netušil, že po další naší chybě za pár vteřin to bude o dva góly a já budu chtít jít domů potřetí. Na naše hokejky se dostal zmar, hostující gólman chytal jak Hašek v Naganu, puky se odrážely, kam neměly a všechny přihrávky, co měly oči, tak ty jim někdo cestou vypíchl. Nedali jsem ani přesilovku 5:3, kdy hostující bek, poté co se zmocnil v oslabení ve svém obranném pásmu puku, napřáhl tak mohutně, že rozvlnil ochrannou síť za naší bránou. Trochu naděje nám dal Píďa, kdy v přesilovce dotlačil puk do brány, ale aby toho nebylo málo, za minutu jsme, jak jinak než po naší chybě, prohrávali opět o dva góly a já se loučil se slovy: Dejte mi vědět, jak to dopadlo. Jenže než jsem stačil vzít za kliku, Sláva vykřesal jiskřičku naděje, poté v 55. minutě vyrovnal a aby toho nebylo málo, své gólové představení s číslem 4 završil v úniku 2 na 1 po přihrávce Dana Jungbauera. Hosté se chtěli nadechnout k závěrečnému náporu, ale i kvůli zbytečným vyloučením jim došel dech. Předvedli se zase rozhodčí, kdy hostující hráči vyhazovali do našeho pásma, dojel tam sice dřív hostující hráč, ale dva jeho spoluhráči byli opět ponoření ve sprostém slově (asi tak metr) a nakonec nám zapískali zakázané uvolnění, když se puk zastavil před brankovou čárou. No nic. Soupeřem cloumaly emoce, což projevil posléze na www stránkách, ale my se na vás za to nezlobíme! Takže končím reportář stejně, jako jsem ji začal. Ještě, že tě Slávo mám (e). Je to jen poděkování za tvé představení, žádný nemravný návrh v tom nehledej ….

 

TJ Sokol Radomyšl – SK Telč 7:6 (1:1, 2:1, 4:4)
Góly a nahrávky: 
14. Hovora (Kica, Kozák), 33. Slavík, 34. Šimoník (Fr. Bárta, P. Březina), 50. Kica (Turek), 51. Slavík (Burkoň, Jungbauer), 55. Slavík (J. Řehoř, Jungbauer), 57. Slavík (Jungbauer) – 16. Berka, 30. Smejkal (Berka), 42. J. Havlík (Kotrba), 46. Smejkal (Jan Bína), 46. Kret (Sokolík), 51. Taras (Berka).
Rozhodčí: Pexa – Deim, Kubíček.
Vyloučení: 10:13.
Využití: 2:2.
Diváků: 119.
S. Radomyšl: R. Kříž – Pěnička, Burkoň, Turek, Kozák, Vejda, R. Volf ml. – J. Řehoř, Jungbauer, Slavík, Kica, Hovora, O. Gába, Fr. Bárta, Šimoník, P. Březina. Trenéři Radek Hovora a Zdeněk Javůrek.
SK Telč: Vacek – J. Havlík, P. Prokop, J. Šťastný, T. Havlík, Taras, Lupač – Smejkal, Sokolík, Hejl, Kotrba, Berka, Kret, Jak. Prášek, Kubát, Šalanda, od 21. navíc Jan Bína. Trenér Pavel Podolský.

Informace o článku

Datum
30.01.2018

Autor
Homér

Kategorie

Comments are closed.