Sokol Radomyšl Sokol Radomyšl

HC Sokol Radomyšl

 

p1080777 p1080794 p1150592 p1110548 dsc_0326 dsc_2591

Trip v Zell am See

Tak opět po čase se naše bojovná družina měla vydat na nějaké zápasové turné. Všichni jsme se na něj těšili, protože již dlouhou dobu nás svrběly nohy a výlet do Příbrami nás neuspokojil. Přípravy začaly již koncem minulé sezóny, kdy se spojil náš headcoach s trenérem týmu EK Zeller Eisbären  se sídlem v Zell am See a plynulou němčinou, srovnatelnou snad jen s rodilým mluvčím regionu St. Anton am Arlberg, domluvil na začátek nové sezóny sehrání dvou přípravných zápasů s místním týmem ledních medvědů. No když nad tím přemýšlím, tak s tou němčinou to asi tak žhavé nebylo, protože trenérem místního týmu je už více než rok Milan Mazanec, který vyměnil trénování písecké juniorky za práci v Rakousku. Takže naše nadšení neznalo mezí a všichni jsme se těšili na to, až budeme moci sednout do autobusu. Zájezdu předcházela poctivá a dlouhá příprava všech členů vedení. Generální manažer například asi 14 dní neotevřel mail, takže se nedozvěděl, že nás soupeř žádá o nahlášení počtu míst za ubytování a já jsem několik dní nespal, abych mohl na místo zavolat jednu jedinou číslovku a to 35. Pro dámy: to není délka mého penisu v klidném stavu (bohu… dík), ale počet lidí, kteří se měli této akce zúčastnit. Zavolali jsme hlavnímu sponzoru Sergejovi, jestli ropa tekla letos dostatečně, aby tuto akci mohl zafinancovat, a po jeho požehnání jsme vyjeli. Objednali jsme si nádherné počasí a tak dlouho jsme upravovali čas odjezdu, až jsme nakonec přijeli pozdě. Cesta tam probíhala celkem nenápadně. Řidič Pokémon nebo jak mu říkali, pustil pár filmů, na které se dalo dívat a absolvovali jsme pár povinných zastávek, neformálních rozhovorů například na téma jak jsou Rakušané uctiví a přejí každému hezký víkend. Jak řekl František Neidl, který jel s námi: “Co je komu sakra do toho, jakej já budu mít víkend“.  A jak jsem již řekl, do Zell am See jsme dorazili pozdě (asi hodinu před zápasem) a že se musíme nejdřív ubytovat. Dojeli jsme k pětihvězdičkovému hotelu s výhledem na jezero, saunou, vířivkou, bazénem s umělým vlnobitím a dalšími malichernostmi a když jsme všichni vzali svoje batohy a vylezli z autobusu, tak jsme se dozvěděli, že Sergejova ropa měla pravděpodobně nízký tlak a tudíž jí vyteklo málo a že bydlíme v nedaleké studentské ubytovně. Hodili jsme si věci na pokoje, já se ubytoval se starostou, Generálním manažerem, jeho asistentem, Šťávoborcem Fandou Lifkou a vzali jsme mezi sebe zástupce mladé generace Stropa, abychom počet let a kilogramů trochu snížili. No borci se dostali na led asi 10 minut před oficiálním začátkem na rozbruslení, takže to nebylo nic moc. Zaplněný místní nádherný stadion aplaudoval při každém dotyku místních borců s pukem a tak jsme čekali, co se ze zápasu vyvine. První co nás překvapilo bylo, že nějakým omylem se v celém městě psalo, že místní Lední medvědi hrají s týmem HC Písek Radomyšl. Takže od začátku jsem byl připraven na to, že když prohrajeme, prohraje Písek a když vyhrajeme, tak vyhraje Radomyšl. Bohužel první zápas dopadl tak, že jsme se všichni zúčastnili nejvyšší prohry hokejistů Sokola Radomyšl v historii a to poměrem 2:12. Musím říct jen týmu „A“, protože v céčku jsme taky jednou dostali tu samou rychtu. Takže jako správný pisálek poplatný svému týmu nebudu psát, že výkon byl na nic a že jsme dostali čtyři rychlé góly a bylo po zápase, ale budu hledat výmluvy. Takže asi tak.

1)      Základním problémem bylo, že generální manažer udělal zásadní špatné rozhodnutí a vydal rozkaz výjezdu z Písku až v 11 hodin. Proto jsme přijeli pozdě a nestihli se po šestihodinové cestě rozbruslit. Tím utrpěla naše fyzička.

2)      Přijeli jsme nejdříve k tomu hotelu. Už jsme se viděli ve vířivce. Mysleli jsme, že tam budeme bydlet a tím utrpěla naše psychika.

3)       Šíša měl narozeniny. Trenér se rozhodl, že mu dá dárek k narozeninám a jmenoval ho kapitánem. Tím utrpěl sám Šíša

4)      Soupeř hrál dobře. Tím jsme utrpěli výše uvedený debakl

Co se mi v zápase líbilo, tak to byly naše fanynky a čas od času některý výkon hráčů, ale bylo jich málo. Jen mě mrzí, že 15 domácích fanoušků (víc jich tam nebylo) neocenilo tak nějak po chlapsku alespoň potleskem výkon našeho mužstva.

Takže důvody jsem pojmenoval a můžeme přejít k zápasu číslo 2. Na jiném místě popisuji události předchozí noci a přejdu tedy ke hře. To už jsme se stihli připravit  jak se sluší a patří. Po snídani jako pro regiment vojáků, nás za dvě hodiny čekal vydatný oběd. Hledal jsem zbytky špaget na svém tričku, ale dopadl jsem dobře. Hráči se šli rozcvičit, vyklusat a připravit a mělo to úspěch. Po krásném zápase a vynikajícím výkonu, kdy všichni na ledě nechali všechno (teda někteří i něco zevnitř vypustili ven), jsme na nájezdy vyhráli 4:3. Soupeře jsme nepustili do rozehrávky jako předchozí den a vůbec výkon byl již mnohem lepší a výsledek jsme si plně zasloužili. No a pak nás čekala cesta domu. Já klimbal a řidič Pokémon se rozhodl nás všechny potrápit kulturním zážitkem nehledě na to, že hráči měli v nohách těžký zápas. Asi se mu zdálo, že až tak dobře nehráli. Pustil nám film, nad kterým by nevěřícně kroutil hlavou i Rákosníček. Nějaký režisér, zřejmě pod vlivem nenadálé sexuální abstinence natočil něco, co by se bez nadsázky dalo nazvat hrubě bestiálním koťátkem s nádechem absurdně surrealistického nonverbálního marxismu. Zkrátka jak někdo prohlásil, bylo tam všechno. Od Járy Cimrmana ležícího spícího, přes Slunečníka Měsíčníka a Větrníka až po Křemílka s Vochomůrkou. Ani nevím, jak se to jmenovalo. Naštván, jsem si chtěl spravit chuť svačinou, kterou jsme obdrželi na cestu. Od generálního manažera jsem se dozvěděl, že můj balíček dostal jeden z účastníků zájezdu, kterému bohužel nesedla včerejší voda s bublinkami, a tudíž se moje svačina zrovna nachází v tekutém stavu v plné igelitové tašce. Nakonec jsme dojeli domů v pohodě, rozvezli jsme bezprizorní spolujezdce a zakončili tím náš myslím si povedený výlet. Doufám jen, že poslední z účastníků, kterého jsem vezl, neutrpěl výletem ztrátu, protože před domem prohlásil: Snad mě pustí domů. Tak hodně štěstí!

Informace o článku

Datum
09.09.2012

Autor
Homér

Kategorie

Comments are closed.