Sokol Radomyšl Sokol Radomyšl

HC Sokol Radomyšl

 

p1080776 p1080796 p1110539 p1110540 p1110543 p1150977

Vyšší moc rozhodla..

Utkání Sokola Radomyšl proti HC Strakonice. Tak pěkně od začátku. Už odpoledne jsem se projevil jako Sybilla (to je ta věčně zhulená baba, co předpovídala budoucnost), když jsem umístil na sociální síť nebo jak se tomu nadává vzkaz, že cítím výhru v kostech jako hrom. Raději už jsem nikomu neříkal, že jsem v kostech cítil zejména naše včerejší střetnutí týmu „C“ a dnešní výměnu všech čtyřech kol u manželky bobíka. Výše zmíněný odkaz jsem pak napsal v rauši z prášků proti bolesti zad. Odpoledne jsme zahájil rodinnou návštěvou píseckého lesního hřbitova, abych věděl, kam si mám lehnout, kdybychom opět prohráli a již jsem netrpělivě očekával dlouho domluvenou přípravu před zápasem. Vzhledem k tomu, že šatna Sokola Radomyšl prošla rekonstrukcí, byla domluvena návštěva katolického kněze, aby šatnu vysvětil a požehnal celému týmu. Během ceremoniálu, který si nenechalo ujít i několik hráčů došlo k vysvěcení šatny a speciálně hole byly na žádost hráčů pokropeny dokonce dvakrát. A nemůžu si pomoct, ať si o tom myslí kdo chce co chce, požehnání zabralo. Na led nastoupilo jakoby úplně jiných 16 hráčů, než v předchozích zápasech. S panem farářem po pravém boku a s Všéťou po levém, jsme usedli v nově zbudovaných VIP prostorech ke sledování první třetiny. Zápas jsme začali ve velkém stylu, kdy jsme  během prvních pár minut vyvinuly obrovský tlak, který byl korunován v čase 3.35 gólem Davida Mazance, který vypustil svojí obávanou jedovku, kterou potrestal vyloučení hostujícího hráče. Rána to byla taková, že jsem raději ve VIP prostoru dal nohy k sobě, abych náhodou nemluvil fistulí. Celou první třetinu jsme měli převahu, nicméně jsme jí opět nekorunovali gólem. A taky jsme málem jeden dostali. To když po faulu Marcela Dvořáka jel hostující hráč trestné střílení. Už když se rozjížděl, tak jsem poznal svůj styl a bylo mi jasné, že gól dát nemůže. A taky se to tak stalo. Okomentoval jsem to slovy: „Tož to umím taky“, načež Všéťa se pokusil o vtip, že prej né tak rychle. Načež mu sděluji, že stejnou rychlost na stejnou vzdálenost bych vyvinul určitě taky, jenom bych se asi nedobelhal ke střídačkám nebo se schváceným kopytem. Druhá třetina (tu už jsem sledoval s velebným pánem v hledišti a ani mu nebyla zima, jak je z kostela zvyklý) začala velice dobře. Hned v čase 20:30 se trefil Dan Jungbauer, kterému to ze srdce přeju, protože doufám, že konečně nalezl svojí velice dobře schovanou loňskou formu. No neradovali jsme se moc dlouho. V čase 23:05 se podařilo hostům zásluhou Milana Černého snížit. No a pak to přišlo. Mezi 33. a 38. minutou se nám podařilo zásluhou znovu Dana Jungbauera, tečovanou střelou Lukáše Kurze a Ondřeje Gáby zvýšit naše vedení na 5:1 a vypadalo to báječně. Sledovali jsme velice pěkný hokej a to zásluhou obou stran, protože hosté začali tvrdit muziku a i když jim to tam naštěstí nepadalo. Na začátku třetí třetiny, vědom si loňského našeho zápasu s tímto soupeřem, jsem prohlásil, že to budou nervy. Od ctihodného pána mi bylo řečeno, ať jsme v klidu, že je to v rukou božích. A bylo. Soupeři se povedlo v čase 45:48 podařilo snížit, načež ještě v čase 50:20 kontroval svým druhým zápisem Ondřej Gába, když využil nepozornosti hostujícího gólmana. No a to bychom nebyli my, abychom neudělali ze zápasu drama. Pár vyloučení v nevhodnou dobu, rozkouskovaná hra a dva kousky v naší síti (jeden v vstřelili hosté v oslabení) mě přivedly do nervové extáze. Občas mi uniklo při nějaké neslušné slovo, trhal jsme si vlasy a zakrýval oči. Odpovědí pana faráře bylo vždy, že ukázal na střechu (teda asi k obloze), abych se nebál, že je to v boží moci. No a naštěstí jsme přestáli všechny nástrahy a při power play soupeře jsme vstřelili sedmý gól. Dal ho Bohouš Sýbek. Z tohoto místa mu vzkazuji, že pokud to náhodou neví, tak na branku se může střílet, i když tam stojí brankář. Celkový výsledek 7:4 je krásný, báječný a oku lahodící. Nemohu se ale nezmínit o incidentu při závěrečném podávání rukou, kdy hráč hostí s číslem 7 – jak pak se ten primitiv jmenuje, už to mám- Milan Velíšek odmítl podat ruku našemu hráči číslo 7 Lukáši Kurzovi a plivl mu do obličeje. Dozvěděl jsem se, že výše uvedené individuum dělá u městské policie (ještě že mi neřekli kde) a pokud je tam takovýchto lidí více (doufám, že ne), tak nás chraň raději ruka páně. Vždycky jsme si myslel, že v údolí dutých hlav studují jiní, ale asi jsem se mýlil. Takže pane Velíšku, jestli toto je vyjádřením vašeho vztahu ke sportu a k soupeřům, tak je mi vás upřímně líto.

Góly: Dan Jungbauer 2x, Ondřej Gába 2x, David Mazanec, Lukáš Kurz a Jan Bohouš Sýbek

Informace o článku

Datum
28.10.2012

Autor
Homér

Kategorie

Comments are closed.